Lukáš Sedláček: Na Cambridgi je důležité umět přemýšlet
Jak jste se ke studiu v zahraničí dostal?
V zahraničí jsem původně vyrůstal, už během studia na UK jsem pak strávil semestr na Novém Zélandu. Tam bylo studium trochu volnější, a tak jsem se rozhodl, že příště zvolím něco náročnějšího. Volba padla právě na Cambridge.
Proč právě Cambridge?
Vždy jsem studoval obory, které mě zajímaly a bavily, ale zároveň jsem chtěl dělat něco s lepším uplatněním v praxi, což pro mne byly mezinárodní vztahy. Cambridge jsem si všiml v počátku studií, pak více při psaní bakalářské práce na téma Marshallův plán. V práci jsem se zabýval i otázkou etiky v mezinárodních vztazích a chtěl jsem v tom akademicky pokračovat. Jenže na FSV UK bylo trochu problematické do politologie míchat filozofii a etiku. Zjistil jsem, že na Cambridgi naopak takový postup možný je, takže to byla logická volba.
Naznačil jste rozdílný přístup ke studiu na Cambridgi, můžete rozdíly mezi studiem v Británii a u nás popsat detailněji?
Tamní školy nehledají chodící encyklopedie. Základní znalosti jsou nutné, ovšem vlastní iniciativa, přemýšlení a schopnost argumentace jsou zásadními kvalitami. U nás mi díky mé paměti stačilo si na zkoušky přečíst materiály. Téměř nikdy se mě tu nikdo neptal na to, co si o dané problematice myslím, ať o tom napíšu úvahu. Jenže právě vlastní přemýšlení se na Cambridgi hodnotí nejvíc, když znáte jen fakta, dostanete špatné známky. Škola učí studenty přemýšlet. Druhou věcí je, že na Cambridgi je kladen důraz na osobní přístup ke studentovi.
A co samotní studenti, jaké jsou tam jejich vzájemné vztahy?
Všeobecně je tam spíš konkurenční prostředí. Už z principu například není dobré vyzradit některé své argumenty nebo myšlenky, protože je může pak někdo jiný použít ve své eseji. Panuje tam velký tlak, studenti „makají“ přes 10 hodin denně. Jsou velmi přísně hodnoceni, pro mnohé premianty ze středních škol je to až neúnosné, nejsou na to zvyklí. Na druhou stranu při škole funguje asi na 500 různých spolků, ve kterých jsou studenti hodně aktivní. Takže kolektiv je tam skvělý.
Komu byste studium na Cambridgi doporučil?
Určitě není dobré se na takovou školu hlásit jenom proto, že je dobrá. V motivačním dopise se pozná, jaké jsou vaše pohnutky. Určitě by se měli hlásit studenti, kteří mají zajímavý výzkumný projekt a mají zájem na něm intenzivně pracovat. Takoví studenti dovedou nejlépe využít podpory tamních špičkových pedagogů. Je potřeba se zajímat dostatečně dopředu, přihlásit se na Cambridge a projít přijímacím řízením není chvilková záležitost.
Lukáš Sedláček
Lukáš Sedláček vyrůstal ve Finsku a později v Dánsku, po návratu do ČR studoval na Karlově univerzitě hebraistiku a religionistiku na Filozofické fakultě a mezinárodní teritoriální studia na Fakultě sociálních věd. Pak absolvoval semestrální meziuniverzitní výměnu na University of Otago na Novém Zélandu, po návratu pokračoval navazujícím studiem na UK v oborech mezinárodní vztahy a evropská studia. Na University of Cambridge vystudoval postgraduální obor mezinárodní vztahy. Dnes je Lukáš výkonným ředitelem European Leadership & Academic Institute (ELAI).
Marie Petrovická: Na Oxfordu studují opravdu ambiciózní lidé
Co vás ke studiu v zahraničí vedlo?
Do zahraničí mě to táhlo vždy, střední školu jsem vystudovala ve Francii. Bakalářské studium jsem absolvovala v Česku, pak jsem však hledala trochu náročnější výzvu, kterou jsem tady v Čechách nenašla. Školu v Oxfordu jsem si vybrala přímo kvůli specifickému studijnímu programu, který se mi zdál být „šitý na míru“.
Jak probíhalo přijetí na Oxford?
Prošla jsem v podstatě typickým procesem pro přihlášení a přijetí na zahraniční škole. K samotné administrativně docela náročné přihlášce je potřeba doložit výsledky jazykových testů a přikládá se k ní esej. Pak jsem musela absolvovat pohovor přímo v Oxfordu. Ten nebyl jenom motivační, byl to znalostní pohovor, téměř taková ústní zkouška, kde jsem byla dotazována na některé základní koncepty z financí i matematiky. V den pohovoru pořádala škola i den otevřených dveří, takže jsem se mohla se školou rovnou blíže seznámit.
Financování studia jste sháněla už během přijímacího řízení?
Přesně tak, už od začátku jsem věděla, že ke studiu na Oxfordu budu potřebovat finanční pomoc. V přihlášce jsem již rovnou žádala o stipendia přímo na škole, nakonec se mi podařilo jedno získat a byla mi odpuštěna polovina školného. Zároveň jsem zkoumala možnosti získání stipendia v Česku. Zjistila jsem, že většinou je podmínkou přijetí na školu, takže jakmile jsem dostala rozhodnutí, začala jsem podnikat potřebné kroky.
Chceš studovat na Oxfordu nebo Harvardu? Získej stipendium až milion korun!
Sníš o studiu na nejlepších světových univerzitách? Věříš si, ale nemáš na školné peníze? Proto je zde Nadační fond Martiny a Tomáše Krskových, který poskytuje stipendia na špičkové zahraniční univerzity.
Úspěšným uchazečům zaplatí nadace roční školné v magisterském programu ve výši až jeden milion korun. Fond založený v roce 2011 podpořil už 13 studentů, dlouhodobě se však potýká s nedostatkem žadatelů. Šance získat peníze na vysněnou školu je tak blíže, než si myslíš.
Jaké financování se vám tedy podařilo zajistit?
Druhou polovinu nákladů na školné mi zaplatila nadace Krskových. Shodou okolností tehdy jejich program začínal a já se stala první osobou, která vůbec stipendium získala. Často od studentů slýchám, že by na studium v zahraničí stejně neměli peníze a tak se raději ani na takové školy nehlásí. Vzdávat to předem je však krátkozraké, určitě se dá vhodné řešení pro financování studia najít.
Čím se liší atmosféra na škole v Británii vůči českým školám?
Na Oxfordu studují opravdu velmi ambiciózní lidé. Byli to lidé, kteří měli veliký zájem na samotném studiu, ale zároveň měli velký zájem na tom, aby jim studium pomohlo v hledání práce. Studentům jde o prohloubení vlastních znalostí, ne jen o samotný titul. Projevuje se to třeba na dynamice výuky, dynamice práce ve skupinách i třeba samotných hovorech mimo školu.
Vy jste také při studiu hledala práci?
Ano, také jsem se tomu věnovala a na konci programu jsem již měla nabídku na konkrétní pozici do konzultantské společnosti BCG. Tu jsem po absolvování školy přijala a vrátila se zpátky do České republiky. Práci se mi podařilo získat mimo jiné i díky skvělým službám na škole, které vás na hledání zaměstnání připraví. Už při studiu jsem si také vyzkoušela intenzivní práci v týmu nebo proaktivní a samostatné řešení problémů, což jsou věci, se kterými se v práci setkávám dnes a denně.
Marie Petrovická
Marie Petrovická byla vůbec první stipendistkou Nadačního fondu Martiny a Tomáše Krskových. Maturitu získala ve Francii, v Česku absolvovala bakalářské studium a magisterský obor finanční ekonomie vystudovala právě díky stipendiu na Oxfordu. V současnosti pracuje v pražské pobočce The Boston Consulting Group.
Text: Luděk Vokáč
